Historie chovu morčat

Chov nešlechtěných morčat poskytoval v minulosti ale i v současnosti zdroj potravy pro miliony lidí žijící v oblasti Andského hřbetu, nejen v Peru, ale i Argentině a v dalších výše položených částech jižní Ameriky.

Odolné a otužilé morče je schopno zajistit pro „běžnou rodinu“ jediný zdroj živočišných bílkovin. Z malých chovů je schopna rodina pokrýt celou svou potřebu bez nutnosti nakupovat drahé lamí nebo skopové maso.

Ve vysokých nadmořských výškách kolem 4000 m.n.m. se již nevyskytuje hmyz či jiní živočichové v takovém množství, kteří by levně nahradili zdroj bílkovin. V době ekonomického rozkvětu USA mezi lety 1960 – 1970 se pokoušela vláda spojených států dotovat programy v Peru na zakládání chovů zejména koz které snáší vysokohorské prostředí výměnou za potenciál využití nerostných surovin a vybudování vojenské základny v Limě. Ukázalo se, že ekonomičnost a efektivita chovů větších savců nená význam jak z hlediska délky výkrmu tak stran zdravotní odolnosti a nenáročnosti na krmivo. Morčata mají také typ krevního barviva které váže lépe kyslík ve vyšších nadmořských výškách a vyšší počet červených krvinek které jej přenáší. To s sebou přináší ale přece jen jednu nevýhodu pro zdraví morčat o které napíšeme příště.

V současnosti jsou ve velkém zakládány moderní i z našeho pohledu morčecí farmy kde jsou zvířata chována ve velkém pohodlí ve srovnání s některými našimi chovy, například slepic. Podle dostupných zdrojů (Association of Owners and Breeders of Guineapigs, 20.5.2014) je nejvyšší farma v Peru položena 4.540 m.n.m.

Výše popsané ukazuje několik málo obrázků – domácí chov i velkochov, pro více informací doporučujeme podívat se na webové stránky Peruánské asociace – v angličtině.


 


 


 


 


 


 

 

 

 

TOPlist
aktualizováno: 19.11.2019 08:09:06